Povídání
Jorkširské teriéry jsme měli odjakživa. Po smrti poslední fenečky jsme měli "jen" jednu border kolii, ale bez těch malých aristokratů bylo doma trochu smutno. Když nám pár dnů po Vánocích zavolala paní Beštová, která vlastnila fenečku z naší chovatelské stanice, že se narodila štěňátka a zda nemáme zájem, ani vteřinu jsme neváhali. Jeli jsme se na ty drobečky podívat a jeden (tedy spíše jedna) nám naprosto učarovala. Dášenka každé návštěvě letěla do klína, jako první ze štěňátek slyšela na jméno a venčila se jen na noviny. I to jméno byla shoda okolností, naše fenečka měla být Dášenka a když jsme si na tu naši "vyvolenou" ukázali, řekla nám paní Beštová: "To je Dáša."
Z miloučkého štěňátka vyrostl teriér se vším všudy. Je bystrá a drzá, avšak velmi milá. Miluje lidi a klidné děti taky snese :-) Je velice akční a miluje jakékoli zaměstnání (od agility přes poslušnost až po taneční prvky). Někdy se mi zdá, že je to malá borderka. (To bude asi tou Belinčinou brderčí výchovou, hihi).
Dáša je skvělá - s jakým odhodláním honí "zlobivé" borderky, lítá s nimi po lese, s jakým neuvěřitelným nadšením běhá agility,s jakou radostí cvičí poslušnost, s jakou energií a obratností provádí cviky z tance se psem, s jakou vervou a jistotou, že je silnější, štěká na naproti jdoucího vlčáka :-)
Agility se věnujeme naplno. Moc to baví mě i Dášu, občas sice máme problémy se zónami, Dášenku totiž mooc baví je skákat. Vždycky po mě loupne očkem s vítězoslavným pohledem a těsně před zónou se odrazí.
Dášenka je taky velice krásná. Má krásný posudek z výstavy a velice pěkný bonitační kód. Nyní má Dášenka sportovní sestřih.
Fotografie je od K. Novotné.