In memoriam
V našich srdcích již navždy zůstanou...
Editka
(Edit Stříbrný Klenot)

Editka byla velká osobnost, opravdová psí dáma. Nic si nenechala jen tak líbit, byla věrná jen své rodině.
Dožila se třinácti let a do té doby byla stále velmi aktivní a čilá. S radostí se učila a ani agility jí nebyly cizí. Hned si osvojila všechny překážky a s nadšením jí vlastním (projevovaným radostným štěkotem) je překonávala.
Ona nás svou jedinečnou povahou přiměla pořídit si dalšího jorka...
Anetka
(Aneta Svatý Jiří)

Anča, Andulka... Byla skvělá fenka. Velmi oddaná své rodině, hlídávala nás a její štěkot by nikdo nepřiřkl jorkovi. Když štěkala, vypadalo to, že štěká dobrman. Když mi bylo asi 12 let a trochu jsem dostala "rozum" a měla již nějakou zodpovědnost, začala jsem se o ni starat, chodit s ní na procházky a právě s ní objevila sport zvaný agility. S Anetkou jsem si prošla všemi agiliťáckými začátky, úspěšně jsme spolu absolvovaly první neoficiální závody. Bohužel nám nebylo dopřáno být spolu déle. Anetku v jejích sedmi letech zajela bezohledná řidička na přechodu. V psoledních chvílích jsem byla s ní a Anča mi zemřela v náručí.
Nikdy na vás nezapomeneme, holky!
V jedné části věčnosti existuje místo, kterému se říká Duhový most.

Když zemře zvíře, které žilo s někým v těsném soužití­, odebere se na tento Duhový most.

Je tam spousta mí­sta a kopce a louky, na kterých si naši vzácní­ přátelé mohou hrát a běhat tam spolu. O jídlo a pití­ není­ nouze, celé dny tam svítí­ slunce a naši přátelé se tam cítí­ dobře a spokojeně.

Všechna zvířata, která byla někdy nemocná, jsou zdravá a silná, přesně tak, jak si je my časem pamatujeme ve svých snech. Jsou šťastná a mají všechno -- kromě jedné maličkosti. Postrádají­ někoho určitého, někoho, koho nechali na zemi.

Všechna si hrají­ a běhají­ až jednoho dne jedno z nich zpozorní­, přeruší­ hry a zadívá se do dálky. Oči se mu rozšíří, tělo se celé rozechvěje, uši se našpicují­.

Najednou se oddělí­ od skupinky, rozběhne se přes planiny, nohy ho nesou rychleji a rychleji....
Ještě jsi jenom jako bod v nekonečnu, jakmile se však setkáte, vaše radost ze shledání­ nemá konce. Hladíš milovanou hlavu, podíváš se zase znovu do očí­ svému pří­teli, kterého jsi už dlouho neviděl, kterého jsi ale nikdy neztratil ze svého srdce.

Pak spolu přejdete přes Duhový most.
Navždycky spolu...

NAHORU