In memoriam
V našich srdcích již navždy zůstanou...
Editka

Editka byla velká osobnost, opravdová psí dáma. Nic si nenechala jen tak líbit, byla věrná jen své rodině.
Dožila se třinácti let a do té doby byla stále velmi aktivní a čilá. S radostí se učila a ani agility jí nebyly cizí. Hned si osvojila všechny překážky a s nadšením jí vlastním (projevovaným radostným štěkotem) je překonávala.
Ona nás svou jedinečnou povahou přiměla pořídit si dalšího jorka...
Anetka

Anča, Andulka... Byla skvělá fenka. Velmi oddaná své rodině, hlídávala nás a její štěkot by nikdo nepřiřkl jorkovi. Když štěkala, vypadalo to, že štěká dobrman. Když mi bylo asi 12 let a trochu jsem dostala "rozum" a měla již nějakou zodpovědnost, začala jsem se o ni starat, chodit s ní na procházky a právě s ní objevila sport zvaný agility. S Anetkou jsem si prošla všemi agiliťáckými začátky, úspěšně jsme spolu absolvovaly první neoficiální závody. Bohužel nám nebylo dopřáno být spolu déle. Anetku v jejích sedmi letech zajela bezohledná řidička na přechodu. V psoledních chvílích jsem byla s ní a Anča mi zemřela v náručí.
Nikdy na vás nezapomeneme, holky!
V jedné části věčnosti existuje místo, kterému se říká Duhový most.

Když zemře zvíře, které žilo s někým v těsném soužití­, odebere se na tento Duhový most.

Je tam spousta mí­sta a kopce a louky, na kterých si naši vzácní­ přátelé mohou hrát a běhat tam spolu. O jídlo a pití­ není­ nouze, celé dny tam svítí­ slunce a naši přátelé se tam cítí­ dobře a spokojeně.

Všechna zvířata, která byla někdy nemocná, jsou zdravá a silná, přesně tak, jak si je my časem pamatujeme ve svých snech. Jsou šťastná a mají všechno -- kromě jedné maličkosti. Postrádají­ někoho určitého, někoho, koho nechali na zemi.

Všechna si hrají­ a běhají­ až jednoho dne jedno z nich zpozorní­, přeruší­ hry a zadívá se do dálky. Oči se mu rozšíří, tělo se celé rozechvěje, uši se našpicují­.

Najednou se oddělí­ od skupinky, rozběhne se přes planiny, nohy ho nesou rychleji a rychleji....
Ještě jsi jenom jako bod v nekonečnu, jakmile se však setkáte, vaše radost ze shledání­ nemá konce. Hladíš milovanou hlavu, podíváš se zase znovu do očí­ svému pří­teli, kterého jsi už dlouho neviděl, kterého jsi ale nikdy neztratil ze svého srdce.

Pak spolu přejdete přes Duhový most.
Navždycky spolu...


ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ A ŠÍŘENÍ OBSAHU BEZ PÍSEMNÉHO SOUHLASU AUTORA. Optimalizováno pro prohlížeč Mozilla Firefox, rozlišení 1024x768.  (c) Monika Matoušková